JAKUB JAN RYBA
Jméno Jakuba Jana Ryby, jednoho z nejvýznamnějších představitelů české kantorské hudby přelomu 18. a 19. století, skladatele, vzdělaného učitele, spisovatele, básníka a regenschoriho Jakuba (Šimona) Jana Ryby (26.10.1765 - 8.4.1815) je všeobecně trvale spojováno predevším s duchovními kompozicemi určenými pro vánoční období, z nichž tzv. České mše vánocní "Hej, mistře" z roku 1796 zajistila svému tvůrci věhlas nejen po celé Evropě, ale stala se trvalou součástí vánočních svátků i v zámořských zemích. Je spodivem, že právě skladba nanejvýš odrážející český lidový prvek, jak po textové, tak i po hudební stránce, stále a úspešne konkuruje v období Vánoc skladbám skutečných velikánů světové klasické hudby. Tato skladba, jíž si autor nijak zvlášt necenil, však zastínila další velice rozsáhlou a žánrově rozmanitou Rybovu tvorbu, zůstávající stranou zájmu a dostupnou pouze úzké skupině hudebních znalců a několika nadšených příznivců.
Hudba, a především její tvorba, se stávala Rybovi důležitou duševní vzpruhou v težkých životních situacích, utíkal se k ní jako do jiného, krásného světa, po kterém stále marně toužil. Stále se zhoršující zdravotní stav, neutuchající spory s rodici žáků i s vrchností, pocity marnosti, zoufalství, beznaděje, podpořené četbou Senekových spisů však nakonec zvítězily nad radostí, optimismem a harmonií, které vtělil do svých skladeb, převážily i hodnoty plynoucí z jeho opravdové víry v Boha a přivedly jej až k rozhodnutí předčasně ukončit život. Rybův osud se dovršil v lesní tišine nedaleko Rožmitála, kde si 8. 4. 1815 po vzoru Senekově podřezal břitvou hrdlo.
Přesto, a možná právě proto, že byl často nucen těžce překonávat každodenní překážky, vytvořil dílo, které přetrvalo staletí, a může a jistě stále bude oslovovat tisíce posluchačů na celém světě. Neprávem opomíjený Ryba má šíří své tvorby vznikající často v těžkých životních situacích trvalé místo mezi nejpozoruhodnějšími osobnostmi české hudby.
