Knižní zdroje

• Josef Brodníček: Jakub Jan Ryba – pedagog. Rožmitál pod Třemšínem: Městské kulturní středisko Rožmitál pod Třemšínem a OKS Plzeň- jih se sídlem v Přešticích, 1990, jubilejní příležitostný tisk.
• František Čapka: Dějepis 8: od r. 1648 do r. 1918 : učebnice pro 8. ročník základní školy. Vyd. 1. Praha: Scientia, 2003. ISBN 80-7183-305-3
• Vladimír Štverák: Dějiny pedagogiky. Díl 2. Praha, 1981
  Univerzita Karlova
• Jan Dobeš, Zdeňka Hledíková, Jan Janák: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007
• Miroslav Somr: Dějiny školy a pedagogiky. České Budějovice, 1979
  Pedagogická fakulta
• Miroslav Novotný: Děti státu. Školství v českých zemích mezi reformou a tradicí. Praha: Casablanca, 2008
• Miroslav Novotný: Děti státu. Školství v českých zemích mezi reformou a tradicí. Praha: Casablanca, 2008
• Štverák Vladimír a Mrzena Jan: Felbiger a Kindermann: reformátoři lidového školství. Praha, 1986
  Státní pedagogické nakladatelství
• Alexandros Charalambidis: Hudební výchova pro gymnázia. Vyd. 1. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2003. ISBN 80-7235-219-9, .
• Jiří Berkovec: Jakub Jan Ryba. Vyd. 1. Jinočany: H & H, 1995. ISBN 80-85787-97-0
• Ivana Hoyerová: Jakub Jan Ryba. Rožmitál pod Třemšínem: Společnost Jakuba Jana Ryby, Město Rožmitál pod Třemšínem, Praga mystica, s. r. o., 2015
• Václav Spěváček: Jakub Jan Ryba - vychovatel našeho lidu. Praha: SPN, 1984
• Jakub Jan Ryba: Jakub Jan Ryba o svém hudebním životě. Vyd. 1. Praha: Edition Č. H., 1946, Překlad Irena Janáčková.
• Jan Němeček: Jakub Jan Ryba: život a dílo. Vyd. 1. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963
• Kolektiv autorů: Mistři klasické hudby: život a dílo velkých skladatelů. Praha: WillMark CZ, 2002. ISBN 1212-6160
• Jakub Jan Ryba: Můj život a hudba. Vyd. 1. Rožmitál pod Třemšínem: Společnost Jakuba Jana Ryby, Národní knihovna České Republiky, Královská kanonie premonstrátů v Praze, 2005. ISBN 80-7050-476-5
• Jindřich Hásek: Příběh Rybovy vánoční mše. Rožmitál pod Třemšínem: JH nakladatelství a vydavatelství, 2006
• Josef Frais: Reformy Marie Terezie a Josefa II.: (nejen v českých a moravských zemích). Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2005. ISBN 80-7268-337-3
• František August Slavík: Rožmitál a jeho okolí. Rožmitál pod Třemšínem: Literární kruh v Rožmitále p. Tř., 1930
• Jindřich Hásek: Rybovo jásavé vánoční srdce ozařuje svět. Rožmitál pod Třemšínem: JH nakladatelství a vydavatelství, 2004
• Jiří Berkovec: Slavný ouřad učitelský. Kapitoly o kantorech a jejich hudbě. Příbram: MěÚ Příbram, 2001
• Jakub Jan Ryba: Školní deníky Jakuba Jana Ryby. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1957, Edice pedagogických pramenů. Překlad Jan Němeček.
• Jan Němeček: Školní deníky Jakuba Jana Ryby. Praha: SPN, 1957
• Petr Hora - Hořejš: Toulky českou minulostí, Šestý díl. Praha: Baronet & Via Facti, 1997. ISBN 80-7217-039-6
• Jindřich Hásek: Toulky za Jakubem Janem Rybou. Rožmitál pod Třemšínem: JH nakladatelství a vydavatelství, 2004
• Rudolf Richard Hofmeister: Uštvaný génius. Praha: SN a K, 1971
• Růžena Váňová: Vývoj počátečního školství v českých zemích. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986
• František August Slavík: Život a působení Jakuba Jana Ryby, bývalého učitele rožmitálského a měšťana plzeňského, skladatele hudebního a spisovatele, s jeho deníkem rodinným. Praha: František Urbánek, 1889

Časopisecké zdroje

• Andreas Hoffmann-Kröper: Alas, poor Yorick! Aneb z čeho citoval Ryba? Poznámky k první autobiografii J. J. Ryby (Opus musicum, 2008)
  Celý článek je zaměřen na publikaci „Můj život a hudba“, která vyšla roku 2005 v Rožmitále pod Třemšínem. Zmiňuje se zde o zbytečných chybách, které se v této knize vyskytují a zároveň nesouhlasí s názorem Jiřího Berkovce, která v úvodu tvrdí, že Ryba svou biografii napsal na podnět Jana Dlabacže. Uvádí, že rukopis mohl získat například od syna Jakuba Jana Ryby nebo jinou, dnes už neznámou cestou. „Alas, poor Yorick!“ je citát z knihy „Yoriks nachgelassne Šerme, která vyšla tiskem roku 1771. „Jak byla tato kniha pro Rybu důležitá, dokazuje nejen fakt, že citát z ní se stal mottem jeho autobiografie, ale že na straně čtyřicet čtyři ještě jednou z této knihy cituje, aby vyjádřil to, co myslí o kriticích. Citace z této knihy není jen důležitým důkazem práce s pramenným materiálem, ale uvádí nás také do literárního světa Jakuba Jana Ryby.“ Toto jsou slova autora článku.
• Josef Arnošt Ryba: Deník Dr. med. Josefa Ryby (Československá oftalmologie, 71, č. 3, s. 215 - 465)
• Tomislav Volek: Jakub Jan Ryba (Hudební rozhledy, 1965)
  V tomto článku se autor věnuje zejména teoretickému dílu Jakuba Jana Ryby, uvádí zde několik slov na ukázku, která slova zčeštil v terminologii. Dále se můžeme dočíst, že Ryba jako první v Praze vydává české písně, a dále, že vedle pastorel a náboženských písní komponuje také mše a Stabat mater na české texty.
• Ivana Hoyerová: Jakub Jan Ryba – jubilant (Hudební rozhledy, 2005)
  Vedle životopisných dat píše, že se zhruba z 1100 Rybových skladeb se dochovala pouze část, z církevní hudby okolo 400, z hudby světské nepatrné torzo. Dále uvádí na trhu dostupnou pastorální a duchovní tvorbu, varhanní skladby a všechny dochované kvartety.
• Andreas Hoffmann-Kröper: Jakub Jan Ryba a Plzeň (Opus musicum, 2008)
  Autor tohoto článku líčí, jakým způsobem byl Jakub Jan Ryba roku 1805 požádán, aby napsal pro Plzeň nějaké Orattorium. Ryba se rozhodl pro Stabat mater a Hoffmann se zmiňuje, jaký mohl být důvod jeho výběru. Domnívá se na základě Rybova líčení, že Stabat mater mohlo být uvedeno na Bílou sobotu, 13. dubna 1805. Čestné občanství Plzně neobdržel pravděpodobně za Stabat mater, ale za mši a ofertorium, které věnoval magistrátu města.Takto cituje literaturu, která se věnuje vztahu Jakuba Jana Ryby k Plzni: „Vztah J. J. Ryby k Plzni je v literatuře občas reflektován, díla samotná však nikdo nezná. Ačkoliv se mnohá z těchto děl dochovala, neexistují moderní notová vydání, zvukové záznamy ani žádné studie o těchto dílech.“ Uvádí zde na pravou míru Rybovy sepsané životopisy – kolik jich skutečně bylo, v jakém roce byly napsány, v jakém jazyce a pro koho byly psány. Velká část, tedy zbytek tohoto článku je věnována naplánovanému projektu J. J. Ryby „Cursus sacroharmonicus“, který ale nedokončil. Mělo se jednat o „156 muzyčních chrámcích zpěvů“ na 52 církevních nedělí (9 – 10 svazků).
• Šlosar, Dušan – Štědroň, Miloš: Podíl Jakuba Jana Ryby na vzniku novočeské hudební terminologie (SPFFBU H, 1984)
  Tato studie je celá věnována dílu J. J. Ryby Počáteční a všeobecní základové ke všemu umění hudebnímu. Rybova předmluva je datována 22. 11. 1800, V. R. Kramerius toto dílo připravil roku 1816, tiskem vyšlo o rok později, 1817. Poukazují zejména na to, že Ryba v tomto díle nemohl navazovat na starší práce. Píší o tom, že česky psané knihy hudebního umění neexistovaly (spis Tomáše Janovky z roku 1701 je psán latinsky). Autoři hovoří o slovech, odvozeninách a neologismech, které Ryba počeštil, ne všechny novotvary se však ujaly, ale byl tak vytvořen dobrý terminologický základ, na který poté mohli navázat další
• Aleš Křička: Prameny Rybovy vánoční mše (Hudební rozhledy, 1980)
  V tomto článku se můžeme dočíst, že v roce 1880 se tato mše s celou Rybovou pozůstalostí dostala do hudebního oddělení Národního muzea v Praze, signatura III D 135. Postupem času se Rybova mše postupně zkracovala, nejdříve ji zkrátil Mansvet Klička a později Jan Talich. Dále zmiňuje spartace této mše.
• Jiří Berkovec: Rožmitálský kantor (Hudební rozhledy, 1990)
  Kromě úvodního odstavce mého stavu bádání se autor dále zmiňuje o premiéře České vánoční mše Hej, mistře, ke které pravděpodobně došlo v roce vzniku díla, o Vánocích roku 1963. Spolehlivý doklad o tom však chybí. Notový materiál se pokládal za Rybův rukopis, ale Rybou je psán pouze text na titulní straně obálky, kde napsal celé obsazení a zbytek je písmo neznámého opisovače. Tuto mši napsal buď k urovnání vleklého sporu s farářem Zacharem anebo z radosti z vítězství rakouské monarchie nad revoluční Francií.
• Irena Janáčková: Stále mi byl osud nepřízniv (Opus musicum, 1990)
  Uvádí zde část dopisu psaný Vavákovi, kde J. J. Ryba popisuje svůj příchod do školy a to poněkud nešťastně. Dále se zmiňuje o jeho učitelské cestě, než zakotvil v Rožmitále. Zmiňuje zde, že Rybova Mše Es dur, jejíž Kyrie je v 9/4 taktu a gregoriánský chorál doprovázejí dechové nástroje, byla v Liberci provozována pod Haydnovým jménem. Dále uvádí, že roku 1800 Ryba vydává „Dvanáct českých písní“ na texty Puchmajerovy a jeho skupiny. Tuto sbírku vydal pražský knihkupec J. Herrlem pod německým titulem „Zwölf böhmische Lieder“ a autor byl uveden jako Franz Ryba. O osm let později, tedy roku 1808 vydal tuto sbírku podruhé pod českým názvem a správným jménem autora. Dále zde hovoří o teoretickém díle Jakuba Jana Ryby a o Literárním kruhu, který v roce 1888 postavil žulový pomník na hrobě J. J. Ryby, zasadil pamětní desku na průčelí školy. Studentský spolek „Jakub Jan Ryba“ zasadil v roce 1915 pamětní desku také na starou školu, kde J. J. Ryba učil.
• Jiří Berkovec: Studentská léta Jakuba Jana Ryby (Opus musicum, 1990)
  Jak sám název vypovídá, jedná se o podrobnější informace o celém jeho studentském životě.

Slovníková hesla

• Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Teil auch für Mähren und Schleisen. Praha, 1815 (autorem hesla je Jan Bohumír Dlabač)
  Nejobsáhlejší heslo ze všech slovníků. Pravděpodobně také proto z něho téměř všechny následující slovníky čerpají. Je zde uveden nejen stručný životopis, ale také přehled Rybovy tvorby do roku 1801.
• Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten. Lipsko, 1904 (autorem hesla je Robert Eitner)
  Heslo v tomto slovníku je velmi stručné, výčet skladeb převzat z Dlabačova slovníku.
• Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben.. Vídeň, 1874 (autorem hesla je Constantin von Wurzbach)
  Obsáhlé heslo – životopis, seznam tvorby kvantitativně a seznam některých vydaných děl. Vychází zejména z Dlabače.
• Československý hudební slovník osob a institucí. Praha, 1965 (autorem hesla je Bohumír Štědroň)
  Poměrně obsáhlé heslo. Vedle životopisu uvádí Rybovu literární i hudební činnost a na závěr velmi obsáhlou literaturu, z níž vychází. Jako první je uveden Dlabačův slovník a také mnoho časopiseckých článků a studií.
• Deutsche Biographische Enzyklopädie der Musik. München, 2003
  Heslo Ryba Jakob Johann zde představuje asi deset velmi stručných řádků. Kromě slavné mše Hej, mistře zde autor neuvádí žádné jiné Rybovo dílo, ať už hudební nebo literární. Vychází z MGG a Grove.
• Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemeine Encyklopädie der Musik. Stuttgart, 2006 (autorem hesla je Ondřej Maňour)
  V samém úvodu se dozvídáme špatné datum narození Jakuba Jana Ryby, a to 16. října, nikoli 26. Stručně hovoří o jeho životě, poté o jeho díle (o vokální a instrumentální hudbě, také o literatuře J. J. Ryby). Dále je zde odstavec, v němž je zmínka o České mši vánoční a o teoretickém spise J. J. Ryby. Na závěr je uvedena literatura, z níž autor hesla čerpal. Jde o Dlabačův Künstlerlexikon, publikace od F. A. Slavíka, J. Němečka, J. Berkovce, D. Šlosara a od syna Jakuba Jana Ryby, Jakoba Johanna Ryby.
• Masarykův slovník naučný. Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. Praha, 1933 (autorem hesla je Anna Patzáková - Jandová)
  Zde se o Rybovi dočítáme také mnoho informací. Například, že usiloval o reformu chrámové hudby, že nahrazoval porušené nápěvy starými chorály a očišťoval figurální hudbu ode všech umělostí. Rybových skladeb církevních i světských udává 1374. V rukopisech zůstaly Velký slovník hudební a Rybův deník s dopisy A. J. Puchmajera, F. Vaváka a J. Hromádky (vydal F. Slavík „Život a působení Jakuba Jana Ryby“). Dále uvádí tiskem vydané duchovní písně. Autor čerpal z publikací V. D. Bíby, F. A. Slavíka a A. Hniličky.
• Musikalisches Conversations-Lexikon. Lipsko, 1877 (autorem hesla je Hermann Mendel)
  Jedno z podrobnějších hesel. Uvádí kvantitativně výčet chrámové a instrumentální hudby. Dále také stručněji životopis a uvádí, že působil jako učitel na gymnáziu v Rožmitále.
• Oestereichisches Musiklexikon online.
  Stručné heslo. Uvádí nekompletní Rybovu hudební i literární tvorbu. Čerpá z Dlabače, ČSHS, Eitnera, Wurzbacha, MGG, Grove, z publikací Jana Němečka, Jiřího Berkovce a Jaromíra Černého.
• Ottův slovník naučný. Praha, 1904
  Velmi podrobné heslo. Dozvídáme se, že v roce v 1802 obnovil literátský kůr v Rožmitále a v roce 1788 založil nedělní školu pro dospělejší mládež a knihovnu. Od roku 1790 usiloval o založení průmyslové školy. V roce 1805 jej město Plzeň jmenovalo svým měšťanem za některé jeho skladby. Uvádí výčet Rybových spisů vydaných tiskem, včetně skladeb a písní. Uvádí 216 kostelních skladeb, 1158 světských děl, 1374 duchovních a světských skladeb dohromady. Zmiňuje se o pamětní desce v městském kostele a o pamětní desce z r. 1888 od Literárního kruhu v Rožmitále na škole. Vychází z Dlabače, F. A. Slavíka a V. D. Bíby.
• Riegrův slovník naučný. Praha, 1868 (autorem hesla je Antonín Rybička)
  Velmi podrobné heslo, hovoří o jeho manželství a zejména o jeho působení jako učitele. Uvádí Rybovy práce, které zůstaly v rukopise, kostelní skladby, světské skladby. Zmiňuje jméno strýce, který vzal Rybu do Prahy jako Vaníčka, v článku Školní léta Jakuba Jana Ryby od Jiřího Berkovce se hovoří o Vaněčkovi. 23. května 1788 mu byl odevzdán úřad skutečného učitele v Rožmitále. 1. dubna 1888 založil školu opakovací, která ale velmi záhy zanikla. Školní knihovna vzrostla do roku 1811 na 45 svazků. Dozvídáme se, že tiskem vyšly Rybovy sbírky „12 českých písní“ (1800, podruhé 1829) – první český pokus o umělou píseň a „Nové české písně“ (1808), první umělé písně na texty českých básníků. 1855 vykopány kosti a pohřbeny na novém hřbitově.
• Riemann Music Lexikon. Mainz, 1961
  Velmi stručné heslo. Pouze zmínka o jeho životopisných datech a tvorbě, kterou se Ryba zabýval. Vychází z Němečkovy publikace „Jakub Jan Ryba“ z roku 1947.
• Slovník české hudební kultury. Praha, 1997
  Pod heslem Rožmitál pod Třemšínem se také můžeme dočíst o J. J. Rybovi. Autorka píše, že Rožmitál hudebně proslavila kantorská hudebnická tradice, jejímž vyvrcholením se stala osobnost Ryby. A dále si můžeme přečíst, že Rybovým žákem byl pozdější kontrabasista Stavovského divadla F. Drechsler a že v roce 1863 vznikl v Rožmitále zpěvácký spolek Dalibor, který setrval ve svém působení do roku 1894.
• The New Grove Dictionary. New York, 2001 (autorem hesla je Milan Poštolka, Mark Germer)
  Podrobnější životopis než v MGG. Uvádí zde světskou, chrámovou a instrumentální hudbu J. J. Ryby a dále také díla, která Ryba sám napsal. Čerpá převážně ze stejné literatury jako MGG, navíc zde uvádí ČSHS.

Internetové stránky

• Společnost Jakuba Jana Ryby, http://www.jakubjanryba.cz
• Festival Jakuba Jana Ryby, http://www.rybuvfestival.cz